Jsem z5!!!

23. března 2008 v 18:04 | Nicol |  O blogu
Čáuky lidi tkže po dlouhé době sem začínají zase přibývat novinky ohledně TH.Doufám že ste si nemysleli že sem přestala tokiáčky poslouchat a kvůli tomu jsem sem už nic nedávala,tím to opravdu nebylo ale prostě nebyl vůbec čas,cermaty atd....no ted budu mít eště přijímačky ale pak už to tady zase bude o5 šlapat jako dřív :D !!!! Jinak těm co budou teďkon dělat taky přijímačky tak držim pěstí aby vám to vyšlo a dostali ste se tam kam chcete!!!Jinak já už se strašně těšim do Magdeburgu :D jedete tky někdo??když tak písněte do komentářů?! Tak zatim páčko vaše Niky!!!!
 

Bild.de: Fanoušci šokováni! Billův hlas se nelepší?

23. března 2008 v 17:57 | Nicol |  Rozhovory
Miliony fanoušků se strachuje o Tokio Hotel zpěváka - Billa Kaulitze. Už zase musely být odřeknuty koncerty v Evropě. Infekce hlasivek se zdá horší, než se čekalo.
Producent David Jost k BamS: "V minulém týdnu letěl Bill rovnou zpátky do Německa. Tady byl ošetřen těmi nejlepšími německými lékaři a dokud nebylo skutečně zdravý, zůsane v posteli."
Po odřeknutých koncertech v Ženevě, Lisabonu, Madridu a severofrancouzském Douai, musí být teď také zrušeny koncerty v Turíně, Římě a Bologni.
Na různých fanouškovských fórech, bylo oznámeno, že Bill dokonce na podiu brečel, protože ho zklamal hlas.
Po celé dny přenocovávali fanoušci ve stanech před koncertní halou - potom šokující zpráva! Některé dívky byly tak zoufalé, že dokonce mluvily o sebevraždě.
Teenageri se strachují, neboť zánět hlasivek pochází často z přílišného namáhání. Když by rockvová hvězda předčasně vystupovala, mohlo by to mít nenapravitelnou újmu.
Zda se bude konat plánovaný koncert 31.března v Dortmundu, ještě není jasné.
(c) http://tokio-hotel-de.blog.cz/

Rozhovor s Billem pro itálský časopis TV Sorrisi e Canzoni

23. března 2008 v 17:57 | Nicol |  Rozhovory
Bille, když se podívám na tvoje fotky z koncertů, vždycky jsi měl dikobrazí vlasy a nosil make-up, i když jsi byl mladší. Kolik času ti zabere tvůj vzhled? Nosíš make-up jenom na koncerty nebo i když jdeš ven?
Bill: Moje vlasy jsou od přírody vlnité, takže strávím hodně času jejich narovnáním. Make-up je část mě, takže ho nosím pořád, i když jdu ven.
Tvoje matka byla švadlena. Ovlivnila nějak způsob tvého oblíkání?
Bill: Získali jsme potřebu přizpůsobit naše oblečení. Tom a já jsme to interpretovali rozdílným způsobem. Já miluju oblečení, které mi sedí a je trochu divoké. Tom v harmonii se svými dredy nosí rád volné oblečení.
Narodil ses v Lipsku, v oblasti, která byla do roku 1989 považována za Východní Německo. Co teď pro tebe znamená "Východ"?
Bill: Jako pro každou jinou osobu, tak i pro mě je východ pouze zeměpisná poloha. Po vydání našeho prvního alba jsme se přestěhovali s naší rodinou do Hamburku. Žijeme ve stejné budově, jenom ve třech rozdílných bytech. Já sdílím byt se svým bratrem Tomem. Ten si furt stěžuje, že trávím v koupelně hodiny!!
Kdo je šéf v kapele?
Bill: Nikdo není šéf. V rozhovorech jsem ten, kdo mluví ve jménu kapely z praktických důvodů. Možná protože, na rozdíl od druhých nejsem muzikant, ale zpěvák. V kapelu můžeme všichni říct, co si myslíme. Je tam demokratický duh. Není o tom pochyb.
Minulý rok jste Tom a ty ukončili školu. Budete pokračovat s vašimi studiem?
Bill: I když jsme ve škole měli vždycky dobré známky, bylo to pro nás velmi stresující a únavné. Teď tvrdě pracujeme, takže jsme museli školu ukončit po internetu. Škola je pro nás uzavřenou kapitolou.
Jaký byl váš průměr?
Bill: 1,8
Moc si nejste jisti s vaši angličtinou a vaše první hity byly v němčině
Bill: To je pravda, učili jsme se anglicky jenom na škole a ne moc dobře. Momentálně nemáme čas studovat angličtinu, takže jsem potřebovali překladatele.
Na vaše posledním albu jste začali zpívat anglicky, ale vaši fanoušci preferují němčinu. Koncert v Montpellier byl pouze německy a fanouškům se to líbilo!!
Bill: Když jsme minulý podzim hráli v Itálii, 4 z 21 songů byly v němčině. Abychom potěšili fanoušky, na všech třech koncertech v Itálii zpívat pouze v němčině. Můžeme o tom přemýšlet.
Byli jste od některých zkritizování za videoklip "Don't Jump" Originální verze mluví o sebevraždě a v spolední scéně skočíš Bille ze střechy.
Bill: Nerozuměli nám. "Don't jump" není song o sebevraždě, ale o přátelství. Je to o tom, jak vám můžeme pomoct přítel myslet a neudělat chybu. Ale tomu nebylo porozuměno a pro tenhle důvod se náš manažer rozhodl pozměnit poslední scénu. A poslání je stále do samé: Neskákej
Je nějaký song, který jsou pro vás důležité?
Bill: Všechny naše songy jsou pro nás velmi důležité. Všechny mají poslání. Já se na koncertu věnuju "Geh". Někdy je těžké, říct tomu druhému, že bude pro oba lepší žít odděleně. Vyzívá to k upřímnosti.
Dívky po tobě šílí. Máš přítelkyni?
Bill: V této chvíli nikdo z nás nemá na ženy čas.
(c) http://tokio-hotel-de.blog.cz/
 


Roztomilej Bill :)

23. března 2008 v 17:55 | Nicol |  Bill - foto
Klásný.....:)

Náhrada 10

23. března 2008 v 17:47 | Nicol |  Náhrada
Když kluci dohráli,začala jsem jim tleskat. Zprvu hledali kdo a kde to vlastně je,ale pak mě našli. Poslední mě našel Bill,ale jako první se ke mně dostal právě on. Pak přiběhli Gustav s Georgem a nakonec i Tom. Všichni mě objali,popusinkovali a všechno možný. "Hele,Adys,co kdyby jsi si s náma zahrála alespoň jednu písničku??"zeptal se mě Bill. "No,víš, už jsem o tom dost přemýšlela. Georg se vám vrátil (při těchto slovech jsem se usmála na právě zmíněného basáka) a já tu teď nemám co dělat." Odpověděla jsem. "To není pravda!!My o tom včera mluvili a souhlasíme,abys tu s náma ve skupině zůstala. Ale kytaru bys musela odložit. Pro vysvětlení,zpívala bys ve předu s Billem." Dopověděl to Gustav. Dívala se na něj,jako kdyby spadl z Marsu. "No já nevím.Nechci vás tu prudit a obtěžovat." Řekla jsem nejistě. "O to se teď nestarej. Tak zkusíš si tu s námi alespoň jednu písničku??Prosím prosím prosím." Zeptal se znovu Bill. "Tak jo. Můžu si vybrat??" "Jasně,že jo." Odpověděl Georg. "Tak třeba Leb´ die sekunde???Ale nic dopředu neslibuju." Frontman kývl hlavou na souhlas. "Ale hlavně rychle,tady máš mikrofon a go go go!!"A tak mě postrčili dopředu k Billovi a pak začali hrát.
Po první písničce následovalo pár dalších. Tom se na mě pořád díval,cítila jsem,jak mě propaloval pohledem. Když jsem se na něj ale podívala,uhnul rychle jinam. On věděl,že už čas nikdy nevrátí a taky to,že se k němu už nikdy nevrátím. Milovala Billa,tím si byl jistý. Nakonec se shodli,že by už se měli odebrat do svých postýlek. A tak jsme posklízeli mikrofony,kytary a věci k bicím a odebrali se na pokoje. Mezitím neproběhlo ani slovo. Byla docela napjatá atmosféra a nikdo se neopovážil jí narušit. Ani já,která tyto situace nenáviděla ze všech nejvíc. Já,jelikož jsem na krku měla měkký krunýř ještě po operaci krčního obratle jsem si sedla na pokoji na postel a rozhodla jsem se,že nechám kluky z Tokio Hotel klukama z Tokio Hotel,sbalím si věci a odjedu. To bylo jediné,čím jsem si v té době byla jistá. A tak jsem si začala balit. Naházela jsem všechno bez ladu a skladu do mojeho cestovního báglu a ten jsem hodila ke dveřím. Unaveně jsem se skácela k zemi a rozhlídla se po pokoji,jestli jsem někde něco nenechala. Na stolku vedle postýlky jsem uviděla fotku dvojčátek Kaulitzových. Hned vedle ní byla fotka další. Tentokrát celé skupiny. Rozbrečela jsem se. Po tom co jsem se v nemocnici dozvěděla,že jsem těhotná,nebyla jsem si jistá co mám dělat. Nejdřív jsem si to dítě chtěla nechat vzít,ale sestřička,která mi pomohla minule z nemocnice mi poradila,že bych to neměla dělat. A tak jsem si ho nechala. Byla jsem rozhodnutá. Odjedu. Nejlépe ze země a dítě budu vychovávat sama bez otce,Billa Kaulitze. Milovala ho,ale nechtěla zároveň ublížit Tomovi. Nevěděla jsem,jestli bude dobré,když tatínek mojeho miminka nebude vědět,že s ním čekám dítě. Měl plné právo to vědět. Nechtěla jsem s tím dělat rozruch a tak jsem z báglu vytáhla papír i s tužkou a dala se do psaní dopisu pro něj.To,co jsem napsala jsem si pak nejméně dvakrát nahlas přečetla. " Ahoj Bille,je to pro mě moc těžká a složitá situace.Možná ti teď budu připadat jako kdybych se narodila na jiné planetě,ale není to pravda. Dopředu ti chci říct,že tě strašně moc miluju,ale bojím se rozhodnout,protože moje rozhodnutí by ublížilo budˇtobě nebo tvému bráškovi a to nechci. Tak to vzala do svých rukou. . . . P.S. Tohle nepochopíš už vůbec. Nehledej mě,prosím. Poslední co bych ti ráda řekla,protože máš právo to vědět je to,že jsem těhotná. S tebou. Ale rozhodla jsem se tak,že ho vychovám sama,protože se odstěhuju pryč z Německa. PROMIŇ!!!! Adéla" Strčila sem to do obálky,kterou jsem našla ve stole a na ní napsala: TOKIO HOTEL... MOJE NEJLEPŠÍ SKUPINA. NIKDY NA VÁS NEZAPOMENU Kluci,PŘÍSAHÁM,ŽE NIKDY. MÁM VÁS MOC RÁDA. ADÉLA ... Donesla jsem to do zkušebny a "přicvakla" jsem to do stojanu s mým mikrofonem. Na recepci jsem si odhlásila pokoj,venku jsem našla svojí nově koupenou Audinku,naložila jsem do ní svoje věci i s kytarou a po chvíli jsem vjížděla na dálnici,směrem k městu,kde bydleli moji rodiče.
Za dvě a půl hodiny jsem tam dorazila. Rodiče doma nebyli. Bylo to divné,ale domyslela jsem si,že je to normální,protože nevěděli,že přijedu,takže mohli být kdekoliv. Tak jsem jim tam nechala vzkaz,že jsem si vzala všechny svoje potřebný věci a odjela jsem pryč. Nevěděla jsem na jak dlouho,ale to mě po pravdě v tuhle chvíli ani nezajímalo. Nasedla jsem zpátky do svého auta a vyrazila jsem směrem ze země. Věděla jsem,kam pojedu. Moje kamarádky ze střední mi nedávno nabízeli,jestli nechci přijet za nimi do Londýna. V tu dobu jsem nemohla a tak jsem byla nucena to odmítnout. Teď přišla ta pravá chvíle pro to,abych se za nimi jela podívat. A tak jsem jela. Pustila jsem si rádio na plný pecky a "zažrala" se do řízení. To mě vždycky dokázalo úplně odreagovat. Ke svému autu jsem si vypracovala takový vztah,že jsem i ve svých osmnácti letech byla na něm závislá. Bez auta ani ránu,říkala jsem si v duchu. Do auta jsem utíkala před realitou,před krutou realitou,která mě dokázala někdy tak vyčerpat,že to až k uvěření nebylo. Někdy jsem život nenáviděla. Jako zrovna v tuto chvíli...
(Adelinka77)

TH odpovídají na vaše otázky !!!

7. března 2008 v 23:16 | Nicol |  Rozhovory


Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

Na oficiálních stránkách Tokio Hotel jste měli příležitost, položit Billovi, Tomovi, Gustavovi a Georgovi vaše otázky. My jsme vybrali ty nejlepší a kapele je položili.
Jaká byla pro vás v roce 2007 ta nejpěknější zkušenost?
Bill:
Nejpěknější zkušenost? Oh Bože, toho je tolik. Ale MTV Awards a koncert v Essenu byly pro nás dva absolutní vrcholy.
Tom: S MTV Awards přijet v naší tašce zase domů, do Německa, tam, kde to všechno začalo, to byl jedinečný pocit a koncert v Essenu bylo něco zcela jedinečného.
Plánujete v roce 2008 vydat nové album? Když ano, kdy?
Tom:
Na to nemůžeme tak odpovědět, v každém případě jsme velmi aktivní. Takže sbíráme nápady na nové songy a především Bill přichází stále s cool novými texty a já mám u sebe vždycky moji kytaru. Sedíme spolu tak často, jak je to možné a pracujeme na našim hotelových pokojích a v tourbusu celé noci na nových věcech. Ale jedno je jisté a to vám prozradit můžeme: Nenecháme vás věčně čekat.
Co to pro vás znamená, když teď uděláte v Americe průlom?
Bill:
Takže těšíme se na Ameriku a že vůbec k tomu máme možnosti. Jsme vděčni za všechen ten úspěch v Evropě.
Tom: Ano máme chuť hrát na tolika kontinentech, jak to je jen možné. A možná, ale to je dosud jenom sen, je někdy možné, že vydáme naše CD celosvětově.
Bill: To je sen, myslím každé kapely. V každém případě budeme vnímat šance a těšíme se na naše usa koncerty a už se těšíme, až potkáme fanoušky v Severní Americe.
Tom: Za první reakce našich fanoušků, které jsme získali skrz internet, jsme přinejmenším velmi rádi.
Jaký máte názor na nevýhody být slavnými? Byli byste rádi, kdyby byl jeden den normální, bez paparazzi a nikým nerušeni?
Bill:
Jediná věc, která mě opravdu dohání k šílenství jsou: paparazzi. Ale jinak je všechno pozitivní. Všechno, co jsme teď zažili, tak o tom jsme vždycky snili.
Zatím jste poznali mnoho lidí. Koho nejvíc obdivujete? Nějakou hvězdu nebo někoho z vašeho rodinného okruhu známých? A proč?
Tom:
To je pravda, každopádně jsme poznali hodně lidí. Nejraději ženy, kterými jsem skutečně ovlivněn. Ale vlastně jsou spíše lidi, kteří obdivují mě. Se třemi z nich stojím dokonce na podiu (směje se).
Georg: Ano, potkáváme na udělení cen a party samozřejmě lidi, kteří jsou známí a slavní, ale s některými se bavíš, jako s ostatními.
Bill: Totálně obdivuju naše rodiny. Podporují nás při všem, co uděláme, respektují nás, že přijedeme domů skoro jen na oslavu a akceptují to, že potom většinu času strávíme v posteli. A stále znova obdivujeme naše fanoušky, často už několik dní přenocují před halou. Také když je chladno, sněží, prší, čekají před našim hotelem, jenom aby dostali autogram. To je fantastické.
Tom: Máme fanoušky, kteří jsou při každém koncertu strašně energičtí. Šílené.
Stojíte si úplně za tím, co jste udělali?
Bill:
Ano samozřejmě si totálně stojíme zatím, co jsme udělali. Věřím, že by se toho také všimlo, kdyby to tak nebylo. Samozřejmě jsou dny, kdy bych nejraději ležel v posteli, ale vstávat kvůli škole bylo vždycky, vždycky těžší!
Přemýšleli jste nad tím, že jsme vás všechny viděli v plavkách? Že jste dokonce ani na dovolené neměli žádný klid?
Bill
: Letěli jsme extra na malý ostrov, který je na druhé straně světa, ale ani to nefungovalo. Je vždycky někdo, kdo udělá fotky.
S kým byste rádi nahráli song? Nebo je už od někoho nabídka?
Tom
: Připadá mi na hovno, že Angelina Jolie neumí zpívat. Jessice Alba bych rád dal pár hodin vyučování na kytaru.
Bill: Do naší nahrávací společnosti už nějaké nabídky došly. Zatím jsme ještě nic nenahráli, ale umíme si to představit, pracovat společně s jinými umělci. Který ví, co naše nová deska nabízí. Pro nás jenom důležité, zůstat si věrni.
Gustav: Rád bych šel do studia s Foo Fighters nebo Larsem Ulrichem z Metallicy.
Věříte v Boha? A co je vám vzácné?
Georg
: Pro nás jsou každopádně vzácné naše rodiny. Všichni máme k našim rodičům dobrý vztah a dal bych všechno zato, aby se mojí rodině dobře vedlo. Trochu času, abychom mohli trávit s našimi přáteli a rodinou, je pro nás velmi důležitý. Důležité rodinné termíny jsou u nás všech v kalendáři a pokoušíme se, aby všechno tak bylo. Každopádně nejdůležitější jsou narozeniny atak.
Jaký máte názor na příliš dalekou lásku od vašich fanoušků? Už jste něco takového zažili?
Bill:
Mě je to příliš vzdálené, když někdo vnikne do tvého domu a vidí jeho osobní věci atak. Ale to pro mě nejsou žádní fanoušci. Nejostřejší, co jsem o nás slyšel bylo, že pár fanoušků má můj znak jako tetování. A věřím, že kdosi šel aji na kosmetickou chirurgii s mojí fotkou, protože chtěl mít můj nos.
Tom: Já nechápu, jak si někdo může potetovat svůj obličej.
Co oceníte nejčastěji na ostatních členech kapely?
Tom
: Během tour jsme si na ostatní zvykli. Fungujete dobře a to oceňujeme na každém.
Bill: Na Gustavovi oceňuji nejčastěji to, že má na tour vždycky extra kufr na své ponožky. A na 1000 Hotel tour bych ještě víc ocenil, když by své ponožky v buse nesvlékal (směje se).
Je nějaká píseň, při které se u vás probudí nějaké zvláštní pocity, když ji zpíváte/slyšíte? Není to nudné, hrát týdny, měsíce jeden ten samý setlist?
Bill:
Absolutně ne! Každý koncert je jiný. Užíváme si každý den něco nového, když stojíme na podiu. Máme rok plný promo vystoupení a fotoshootů nebo jsme ve studiu. Turné je pro nás báječná, pestrá doba.
Tom: Jedinečné pocity jsou během songů. U mě přijde spíše jedinečný pocit po show na mém hotelovém pokoji (směje se).
Bill: Dostanu vždycky husí kůži, když hrajeme přídavky, takže při akustickém setu. Potom stojím na podiu ve předu a panuje pocit blízkosti, je to téměř intimní. Krom toho je speciální song "An deiner Seite", který je věnovaný našim fanouškům. Pro mě je to pokaždé vyvrcholení.
Tom: O vyvrcholení bych mohl také něco vyprávět, ale raději držím pusu.
Víte, kolik cen jste celosvětově celkem vyhráli?
Tom:
Teď tak z hlavy? ….moment
Bill: Ach ty přece neumíš počítat ani do tří…No jo, přesně to taky nevím. Mohli bychom to říct, když bychom byli doma, tam stojí všechno na jednom místě.
Co byste nikdy neudělali za peníze?
Tom:
Dívat se na Georga, když se sprchuje (směje se).
Který song/CD posloucháte v poslední době nejčastěji?
Tom
: Momentálně poslouchám nové dynamite-deluxe cd. Přinutil jsem celý tým, ať si cd koupí a potom si ho poslechnou. Teď jsou všichni fanoušci, to je jasné!
Když by z vás někdo odešel, nahradili byste ho nebo byste skončili?
Tom
: Když bych skončil, bylo by to blbé, když ten zbytek pokračuje. Takže zůstávám …(směje se)

1000 Hotels Tour - mapa

7. března 2008 v 23:14 | Nicol |  Fotky z koncertů
Hmm tak Česku se pěkně vyhli

DVD Schrei live - překlad

7. března 2008 v 23:12 | Nicol |  Diskografie
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem
  • INTRO
  • JUNG UND NICHT MEHR JUGENDFREI live
Bill: Překrásný dobrý večer. Srdečně vítejte na Schrei Tour 2006. Jsme velmi šťastni, že jsem tady v Oberahusenu, v König Pilsener aréně. Víte, stále si vzpomínáme, jak jsme vystupovali před 5 lidmi. Dneska jsme tu před 12.000!
Jste s námi? Oberhausene, vás je tu tolik! Buďte hlasitější! Jste s námi? Myslím, že jste připraveni na naši "zpověď"!
  • BEICHTE live
Bill: Oberhausene, máte už dost? Tady je "Já nejsem já"!
  • ICH BIN NICHT ICH live
Bill: Oberhausene, mám tady moji oblíbenou hračku. A většina z vás musí vědět, který song teď přijde. Je pouze jeden song, který má stejný název jako naše debutové album a tahle tour. Oberhausene, křič, jak nejvíc umíš!
  • SCHREI live
Bill: Někteří z vás možná ví, že tenhle song ještě není u konce. Ale já bych rád vzal někoho na podium, aby se mnou zazpíval.
Vyberu někoho…ta dívka v žlutém tričku. Přesně. Obrovský aplaus, prosím.
Takže já doufám, že mě tato mladá dáma tady nějak podpoří.
Bill: Dobrý den, ahoj. Jaké je tvoje jméno?
Jasmin
Bill: Jasmin, víš, jak to pokračuje?
Jasmin: Ano
Bill: No takže zpíváme spolu, ok?
Jste hlasitější, buďte hlasitější!
  • SCHREI live
Bill: Mnohokrát děkuju. Děkuju za tvoji podporu.

Bill: Děkujem pěkně!
Bill: Víte, jsou songy, které hrajeme vždycky. Tady je jeden song, který hrajeme léta na každém koncertu. A pro dnešní večer je to perfektní, protože v Oberhausenu my všichni "žijeme sekundou"!
  • LEB DIE SEKUNDE live
Bill: Oberhausene, máte chuť zpívat se mnou? Dávejte pozor. Je do docela jednoduché. Já začnu zpívat a vy to zopakujete, ok?
Bill: Leb die Sekunde….a
Fans: …. Leb die Sekunde
Bill: a Leb die Sekund ..a
Fans: … Leb die Sekunde
Bill: Přesně…Leb die Sekunde ..a
Fans: …Leb die Sekunde….
  • LEB DIE SEKUNDE live
Bill: Mnohokrát děkujem!
Bill: Víte, hrát dneska tady je sen, který je pravdou díky vám. Mnohokrát děkujeme. Je to neuvěřitelně pěkný pocit, ale někdy jde život pěkně rychle. Možná si to umíte představit. Je to totálně ohromující a my nad tím někdy přemýšlíme. Nejčastěji večer v tourbuse. A takto vznikl tento song. Ale jednu věc víme: Nechceme zpátky…
  • SCHWARZ live
Bill: Mnohokrát děkujem. Oberhausene, řekl jsem vám o našem snu. A teď se já ptám vás, máte sny? Počkat, na té straně nemají žádné sny? Znova, takže máte sny? Potom "pustě je ven"!
  • LASS UNS HIER RAUS live
Bill: Děkuju Oberhausene. Víte, bohužel život není pouze o snech a věci nejsou vždycky naplánovat. Bylo to tak pro Georga, Toma a mě. Naši rodiči se rozvedli a možná někteří z vás ví, jaké to je. V každém případě jsme chtěli popsat, jaký je to pocit. Oberhausene, můžu jen říct, že to bylo "proti mé vůli"!
  • GEGEN MEINEN WILLEN live
  • DURCH DEN MONSUN live
Bill: Takže Oberhausenu, teď se to musí stát. Všichni, kteří stojí, tak se prosím postavte. Takže a teď, všichni společně!…Ich muss durch den Monsun….
  • DURCH DEN MONSUN live
Bill: Mnohokrát děkujem! Máma náladu na malou hru. Chci zjistit, jestli umí křičet hlasitěji ti, co dolní fanoušci nebo vrchní. Ok. Dávejte pozor. Začneme těmi dolními. Křič, jak nejvíc můžeš! …. Mnohokrát děkuju, díky. A teď lidé na bocích. Křič, jak nejvíc můžeš! Nemůžu se opravdu rozhodnout. Zakřičíme si všichni spolu? Mnohokrát děkuju.
Bill: Potřebuju vás všechny pro další song, protože jsme udělali dva nové songy. Jsem si jistý, že nám pomůžete s tím prvním. Můžete zpívat refrén: "zwei, drei, vier", umíte to?
Fans: Ano!
Bill: Ok, zkusíme to. ….ok. Myslím, že to umíme hlasitěji. Znova! ….Velmi dobře. Tady je "Téma číslo 1".
  • THEMA NR.1 live
Bill: Děkujem pěkně. Teď chci vidět všechny vaše ruce
  • WENN NICHTS MEHR GEHT live
Bill: Mnohokrát děkujem. Myslím, že tento večer jsme spolu skutečně spřízněni že? Tady v Oberhausenu jsem v dobré společnosti. Ale jsou doby, kdy je člověk zcela sám. Myslím, že všichni ví, jaké to je a nikdo to nemá rád. Jistě. Ale tenhle song vznikl právě takto. Možná někteří z vás viděli video, pro náš další singl, náš třetí singl. Tady je "Zachraň mě".
  • RETTE MICH live
Bill: Mnohokrát děkujem. Děkujem pěkně! Samozřejmě nejste vždycky v dobré společnosti lidí. Jsou lidé, se kterými si prostě nerozumíte. Věřím, že každý z nás někoho takového zná. A já bych chtěl, abyste všechno, co chcete říct té osobě dali do tohoto songu. Ten song je "Přátelé zůstanou".
  • FREUNDE BLEIBEN live
Bill: Oberhausene, mám bohužel jednu špatnou zprávu. Každý večer jednou končí. Mnohokrát děkujeme, že jste přišli. To byla "Schrei" Tour 2006. Užili jsme si hodně zábavy a doufáme, že vás znova uvidíme. Tohle je poslední song dnešního večera. Tady je "Poslední den".
  • DER LETZTE TAG live
Bill: Mnohokrát děkujeme, že jste přišili. "Schrei" Tour 2006. Mějte bezpečnou cestu domů. Uvidíme se. Děkujeme pěkně.
Fanoušci: Přídavek, přídavek…
Bill: Lidi, nemůžeme ještě odejít. Slíbil jsem vám dva nové songy a jeden chybí. Tenhle song je čerstvý ze studia a vy tento song uslyšíte jako první. Tady je "Volný ve volném pádu".
  • FREI IM FREINEN FALL live
Bill: Děkujem pěkně! Možná si někteří z vás všimli že jsme hráli všechny songy z našeho alba kromě jednoho. Oberhausene, připojte se k nám naposled v tomto večeru s "nekonečností".
  • UNENDLICHKTEIT live
Bill: Mnohokrát děkuju. Schrei "Tour" 2006. Opravdu jsme si to tady užili. Děkujeme….Děkujeme Oberhausene.
Bill: Myslím, že bychom měli zahrát ještě jeden song navíc. Ale jenom pod jednou podmínkou: Všichni, nahoře i dole budou zpívat. Naposledy pro dnešní večer "Skrz monzun".
  • DURCH DEN MONSUN live
Bill: Mnohokrát děkujeme. Děkujeme pěkně.

Překlad DVD Zimmer 483 LIVE

7. března 2008 v 23:11 | Nicol |  Diskografie
INTRO
  • "Vítejte v Tokio Hotel. Pokoji 483"
  • Live Übers Ende der Wel t, Reden, Ich brech aus
Bill: Dobrý odpoledne! Jak to jde? Oh, můj bože! Vás tu je tak moc! Jsme šťastní, že tu jsme! Měli jsme spoustu opravdu hezkých koncertů v Oberhausenu. Až teď jsou jen hezké vzpomínky. Uděláme to vrcholné dnes večer, okay? Jsem rád, že tu jste! Máme hezkou noc! Tady je další song. Zde je "Spring nicht"!
  • Live Spring nicht
Bill: Jaký od vás dnes bude koncert Tokio Hotel? Okay, tak většiny z vás. Potom asi víte, že my běžně hrajeme tento song naposledy. Každý večer končíme tímhle songem. Každý jej očekává na konci. Ale dnes, se s tím chystáme začít. Ale potřebujeme vaši pomoc. Budete hlasití? Budete opravdu hlasití? Budete opravdu hlasití? To je moc hlasité co pro tenhle song potřebujeme. Tady je "Der letzte Tag"!
  • Live Der letzte Tag
Bill: Stop! Stop na moment! Cítím se na to, někoho vytáhnout na pódium. Tak, vyberu si někoho z první řady. Tu mladou dívku, s tyrkysovým topem, prosím. Velmi dobře. Podejte ruku té mladé dáme! Pojď ke mně. Velmi dobře.
Bill: Hezký den
Fan: ahoj
Bill: Jak se jmenuješ?
Fan: Corinna
Bill: Víš jak to pokračuje dál?
Fan: Jo.
Bill: Okay, jdeme do toho společně. Gustave!
  • Pokračování Der letzte Tag
Bill: Děkuji pěkně! Moc díky!
Bill: Dnes večer nezáleží na tom, co se vám stalo venku. Dnes večer nezáleží co se stalo nám. Vše na čem dnes záleží je to, že jsme tady v Oberhausenu a chci vidět vaše ruce!
  • Live Wo sind eure Hände
Bill: Je všechno okay? Víte…. Vzpomínám na naši první show velmi dobře. Na první show před našim prvním singlem, dostali jsme se na pódium a hráli pro 5 lidí. A na jednou, poprvé jste tu byli. Opravdoví fanoušci. A když jsme začínali, brali jsme tento song. Poté jsem měl tenhle pocit. Nikdy nezapomenu na tento moment. To bylo poprvé co jsme dostal na pódiu husí kůži. Chci tenhle večer ten pocit zpátky. Ten pocit byl u "Durch den Monsun"!
  • Live Durch den Monsun
Bill v polovině nechá zpívat fans a vyzve je slovy "A vy!"
Bill: Děkuji, Myslím si, že tohle je vše nezapomenutelné. Vidíme v posledním roce tak mnoho. A myslíme si, že tyhle všechny věci budou vždy nestálé. Ale myslím, že každý venku také opustí něco vzadu. (moje pozn.: tohle jsme nepochopila). Věřím s vším mému srdci, že každý z vás nás má na mysli (?)! Nevadí co je to, ale kdesi venku všichni opustíme naši práci. (?) Právě jako tohle turné. Tohle turné bude navždy. Ponesete to s námi, do nekonečna!
  • Live Wir sterbem niemals aus, Stich ins Glück
Bill: Před chvílí jsme se rozhodli zjistit jaký je váš nejoblíbenější song z posledního alba. Mohu potvrdit, že jsme opravdu překvapeni. Byl to song, který jsme vůbec neočekávali. A to je to, proč se chystám položit pár otázek prvním řadám. Moment, moment, moment!
Bill se sklání vepředu k fanouškům.
Bill pokračuje: Jaký je tvůj oblíbený song z posledního alba? "Schrei"? - Okay, "Schrei". Jaký byl tvůj oblíbený song z posledního alba? "Ich bin nicht ich", ta mladá dáma říká, "Ich bin nicht ich". Já říkám, je to správně. Ten song vyhrál sesunem. A my jsme ji přivedly znovu na turné jen pro vás. A tady je "Ich bin nicht ich"!
  • Live Ich bin nicht ich
Bill se jde napít a s flaškou jde dopředu
Bill: Děkuji" Jste tak vzrušení jako já? Rozleju kolem dokola hodně vody. Co je s vámi nahoře? Všechno okay? A co tady? Co ty? Myslím si, že tahle hala je perfektní pro malou hru. Chci vědět, kdo je hlučnější. Lidi tady dole, nebo všichni lidé na stranách. Začneme…..
Tady dole! Nahoře! Dole! Nahoře! Dole! Nahoře! Dole! Teď všichni společně! Pro dnešní song potřebuji všechny. Protože v té době mi bylo 9 let, chtěl jsem stát na tomhle pódiu a žít s vámi každou sekundu!
  • Live Leb die Sekunde
Bill: Díky! Poslední rok, bylo málo lidí, kteří nás celkově podporovali. Byli s námi každý krok na cestách. Vím, že každý z nás má někdy hluboko. Tihle lidi nikdy nezapomenete. Také vím, že jich tam moc není. Ale vím, že vy všichni jste mezi nimi. Jste pro nás svatí!
  • Live Heilig
Bill: Díky! Dokonce to nechci říct, ale přišli jsme k poslednímu songu pro dnešek. Ale slibuji vám jedno: Vrátíme se sem, do Oberhausenu. Myslím, že tam je dosud mnoho lidé, kteří nahoře sedí. Mohli by jste se postavit? Postavte se. Okay. Teď jsme všichni společně. Tady je poslední song dnešního večera v Oberhausenu. Tady je "Totgeliebt".
  • Live Totgeliebt
Tom s Billem přicházejí po menší pauze na pódium hrát akustiku
Bill: Díky! Teď jen Tom a já na pódiu, protože tenhle song je o nás. O našem vztahu a ostatním. Co jsme dostali je hezky mimořádné, myslím. Tom a já pravděpodobně půjdeme klidně v našich životech společně. Nebudeme se nikdy dělit. Tom a já jsme šli společně do noci.
  • Live In die Nacht
Bill: Díky! Georg a Gustav se k nám připojili.Přestěhovali jsme trochu věci. Nedávno jsme stěží začali hrát naše songy trochu jinak. Až teď, jen za zavřenými dveřmi. Ale tehdy jsme mysleli, že je vezmeme na turné a uvidíme co si o tom myslíte. A tak, vítejte v Tokio Hotel zkušebně. Doufáme, že si užijete "Rette mich"!
  • Live Rette mich
Bill: Mockrát děkujeme! Díky!
Kluci odejdou a po chvíli se vrátí.
  • Live An deiner Seite
Bill: Díky! Mockrát děkujeme! Díky! Čau! Moc díky!
Bill: Díky všem! Díky, že jste přišli. Mějte bezpečnou cestu domů!
Tom: Díky!



Eurobands - Tokio Hotel kontaktováni emailem

7. března 2008 v 23:07 | Nicol |  Rozhovory
Jestliže jste Evropané, už jste u nich určitě slyšeli…a hodně! Amerika? Dejte jim pár týdnů a uvidíte, jak to bude velký úděl. Tokio Hotel jsou dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi, zpěv a kytara, basista Georg Listing a bubeník Gustav Schäfer.
Co je na nich tak speciálního? Po dvou albech "Schrei" a nedávném "Zimmer 483", jsou nejslavnější kapelou německého trhu za posledních mnoho desetiletí. Stejně jako alba, tak i jejich DVD se prodalo více, než se očekávalo a ne pouze v Německu, ale po celém světě.
Zmínili jsme se, že všem ještě není ani 20 let?
Na top se nedostali jenom v německých hitparádách, ale také v hitparádách ve Francii a Rakousku. I přes jazykové bariéry procestovali celou Evropou se skvělým úspěchem. Teď svoje songy přeložili a nahráli do angličtiny, rozhodnuti rozšířit své vyhlídky.
Tokio Hotel bouře teď dosáhla Ameriku, vyprodávají koncerty během pár hodin … a tohle je pouze začátek!
Ve svém plném programu si našli čas na email interview a tady je to, co řekli.
Jak byste svoji hudbu popsali někomu, kdo ji ještě nikdy neslyšel?
Tom
: Hlavně je to německý rock. Je tam hodně kytary a bicí…opravdu energické. Vždycky jsme zkoušeli vytvořit náš vlastní zvuk, jeden který by byl unikátní pro Tokio Hotel. Je to těžké popsat, ale když na začátku slyšíte všechny naše songy, rozeznatelně jsou to Tokio Hotel.
Můžete nám říci něco víc o vaši plánech pro Ameriku a Kanadu?
Tom
: Jsme velmi nadšeni, že se lidé z Ameriky a Kanady zajímají o nás a naši hudbu. Myslím, že jsme německá kapela a teď máme příležitost, jet do zámoří. Je to neuvěřitelné a neobvyklé pro německé kapely.
Bill: Opravdu nemáme žádné velké plány a cíle. Chceme hrát prostě tak moc živě, jak to bude možné, potkávat naše fanoušky, uchopit šanci a všechno si užívat.
Co chcete v Americe vidět?
Bill
: Byli jsme v New Yorku a L.A. minulý rok. …absolutně to milujeme. Jsme opravdoví fanoušci velkých měst a obě byly také, jaké jsme si představovali. Právě jsme odehráli dvě show - jednu v Montrealu a jednu v Torontu. Fanoušci byli neuvěřitelní. Nečekali jsme, že nás znají a dostali jsme jásající uvítání - bylo to fantastické.
Tom (úsměv): A musím říct, z toho co jsem zatím viděl, že holky jsou skutečně pěkné - definitivně to stojí za nějako akci.
V Evropě už máte hodně fanoušků. Myslíte si, že američtí fanoušci jsou jiní od těch evropských? Jak?
Bill:
Je těžké říct rozdíl mezi zeměmi, každý fanoušek má svou vlastní osobnost v jedinečných věcech. Rád nazývám naše fanoušky velmi energetickými. Jsou nám velmi blízcí, žijí tenhle život s námi a cestují s námi. Kamkoliv jedeme, jsou vždycky tady. Jak jsme si na internetu všimli, tak se američtí fanoušci rozšiřují. Takže jsme velmi nadšeni a všechno co tady děláme, je poprvé. Nemůžeme se dočkat, až se s nimi setkáme.
Tom (směje se): Yeah, je tu také hodně pěkných dívek z celého světa.
Byli jste obvinění jako "vyrobeni k prodeji", protože pracujete s producenty a komponisty. Jak se s tím cítíte? Jaký je na to váš pohled?
Bill
: Ve skutečnosti se o to nezajímáme.
Tom: Takhle to v hudebním byznyse chodí. Když se stanete úspěšní v tak krátkém čase, jako my, (my jsme pouze 2,5 roku) lidi si myslí: stop, ti musí být vytvořeni.
Bill (směje se): Ano, ale můžeme říct, že naše kapela je spolu už sedm let. Začínal jsem psát songy, když mi bylo kolem sedmi let, poté začal Tom s hudbou také. Potom jsme se potkali s Gustavem a Georgem a založili kapelu. Co vidíte a slyšíte teď, je práce za posledních sedm let.
Na co jste ve své kariéře nejvíc hrdí?
Tom:
Nenazval bych to hrdost, ale jsme za to šťastni. Vzpomínám si, když jsme začínali hrát v klubech, kde přišlo pouze pět lidí - oni se nezajímali o nás, prostě si chtěli dát pivo. Ale teď hrajeme show v Kanadě a ve Státech a připravujeme se na naše třetí Evropské turné. Tohle všechno jsme vždy chtěli: cestovat a hrát živě, jak jen to bude možné. Lidé se s námi spojují! Doufáme, že to takhle poběží tak dlouho, jak to bude možné…nejlépe po zbytek našeho života.
Všichni máte velmi rozdílný styl, jak důležitá je pro vás image kapely?
Bill:
Vždycky jsme byli velmi rozdílní. Když se podíváte na staré fotky kapely, můžete si říct, jak se každý z nás rozvíjel a každý si z nás začal vytvářet svůj vlastní styl velmi brzy. Když jsme dostali naši nahrávací smlouvu, nejdůležitější věc pro nás byla, abychom zůstali my a mohli se oblékat jak chceme. Nechtěli jsme mít stylistu, který by nám říkal co nosit. To není pro nás. Myslíme že naše hudba a osobnosti jdou k sobě. Nikdy jsme nechtěli nosit masky a předstírat někoho, čím nejsme. Takže to, co vidíte, jsme prostě my.
Jakou nejzábavnější fámu jste o sobě slyšeli?
Bill:
Nevím, kde začít. Je toho tolik. Jednou jsme našli to, že ležím mrtvý ve svém hotelovém pokoji. Jiný zase, že jsem se na svoje 18ctiny opil a na internetovém forum napsal, že jsem gay - to bylo veselé.
Tom (směje se): Ne, nejzábavnější prohlášení bylo, že ostatní tři už nejsou panicové!
Co právě posloucháte?
Tom:
Všichni posloucháme velmi rozdílnou hudbu. Já poslouchám pouze německý hip hop.
Bill: Já poslouchám různé věci jako Nenu, Green Day, Coldplay, Keane, Placebo…závisí to na mé náladě.
Gustav: Já miluju Metallicu a Foo Fighters.
Georg: Já stále Oasis a Fall Out Boy.
Jaká věc by lidi překvapila, když by se ji o vás dozvěděli?
Tom:
No, musíte se zeptat jiných - oni se o mě učí každý den.
Všichni: Ohhhhh!
Bill: Věděli jste, že Georgovo celé jméno je Georg Moritz Hagen?
Moc děkujeme, že jste udělali tenhle rozhovor! Přejeme vám všem do budoucnosti to nejlepší. A nějaké poslední slova americkým fanouškům?
Bill:
Chceme poděkovat všem našim fanouškům za podporu - že díky nim je možné přijet tady a hrát živě. Jsme tak nadšeni odezvou a nemůžeme se dočkat, až vás všechny uvidíme! Mnohokrát děkujem!
Přeložila Evule pro http://tokio-hotel-de.blog.cz/ Kopírovat pouze se zdrojem

TH opět pomáhají nadaci Ein Herz für Kinder

7. března 2008 v 23:05 | Nicol |  Novinky
Arianne, americká fanynka si nechala podepsat TH mikinu všemi členy na koncertě v New Yorku. Takto mikina je také na aukci na Ebay. Aktuální cena je $355.00 Všechny peníze z aukce půjdou do nadace Ein Herz für Kinder, které kluci už v roce 2006 věnovali 300.000 €

Zpráva z mestickets.com

18. listopadu 2007 v 23:00 | Nicol |  Novinky
Tokio Hotel by měli hrát koncert v Paříži (Bercy 9.3.08), Strasbourg (6.3.08), Montpellier (13.3.08) a Marseille (14.3.08) a a dalších městech jako Lyon, Lille, Toulouse, Nice, Nantes, Bordeaux, Toulon, Rennes, Rouen, Grenoble... meli by dále hrát v dalších evropských zemích jako Španělsko, Portugalsko, Rakousko, Turecko a samozřejmě Německo. Lístky by měli na tyhle koncerty být v prodeji koncem listopadu nebo začátkem prosince.
Tyhle údaje nejsou potvrzené od Tokio Hotel, může se stát, že nejsou pravdivé. V to doufám, nebo mě tou Francii už pěkně štvou. Pokud to bude pravda jedu do Rakouska a uviděj ten tanec!
----
Tokio Hotel should play a concert in Paris (Bercy 9.3.08), Strasbourg (6.3.08), Montpellier (13.3.08) and Marseille (14.3.08) and some other cities have been said such as Lyon, Lille, Toulouse, Nice, Nantes, Bordeaux, Toulon, Rennes, Rouen, Grenoble... they should play in other countries in europe such as Spain, Portugal, Austria, Turkey and of course Germany. Tickets should be on sale end of November, beginning of December. And the site also says that these are not confirmed yet, co they´re not official yet.

Hmmm taková podoba :D

18. listopadu 2007 v 21:05 | Nicol |  Bill - foto



Prosíííííím.........

18. listopadu 2007 v 17:36 |  O blogu
Čauky já wim že už s tim sem asi otravná ale - já sem hrozně ráda že sem chodíte ale komentááře tady skoro žádný nejsou a mě prostě příde že se tady snažim zbytečně tak bych vás chtěla o nákej ten komentář poprosit :(

Další články


Kam dál